Jonki a objevy v tatínkově dílně (První montáže)

Tatínkova dílna byla pro Jonki místem opředeným tajemstvím. Dveře tam obvykle zůstávaly zavřené a zvláštní vůně dřeva, kovu a čehosi neznámého, co linulo škvírami, v Jonki probouzely neodolatelnou zvědavost. A dnes? Dnes se hvězdy seřadily. Tatínek si při odchodu něco brblal pod vousy, a co hlavně – zapomněl pořádně zavřít dveře! Pro malou dračici to bylo jasné znamení: "Vzhůru na průzkum!"

Opatrně, s tichými kroky malého špiona, Jonki vklouzla dovnitř. Světlo dopadající z okna osvětlovalo říši plnou podivuhodných předmětů. Na stěnách viselo nejrůznější nářadí, lesklé a neznámé. Na stole ležely hromádky šroubků, matiček a kdoví čeho ještě. Ale Jonkiin pohled okamžitě přitáhlo něco jiného – aku šroubovák. Tenhle podivný "pistolník" vypadal naprosto fascinujícím způsobem. A hned vedle něj ležela vrtačka, která sice vypadala trochu hrozivěji, ale o to víc lákala k prozkoumání.

Ovšem, co Jonki zaujalo úplně nejvíc, nebyl ani šroubovák, ani vrtačka. V koutě dílny, trochu zaprášené, stálo její milované šedé Porsche na baterky z minulého dobrodružství. A při bližším ohledání Jonki zjistila, že s ním něco není v pořádku. Jedno z koleček se trochu viklá a vydává divný zvuk. "Aha!" pomyslela si Jonki. "Tady je potřeba oprava!"

S odhodláním, které by jí mohl závidět i zkušený automechanik, se Jonki pustila do práce. Aku šroubovák jí sice byl trochu těžký, ale s tatínkovou pomocí (která se odehrávala jen v její představivosti) ho pevně uchopila. Z bedny s nářadím vybrala šroubek, který se jí zdál nejvhodnější, a s jazykem vyplazeným soustředěně se ho pokusila zašroubovat do uvolněného kolečka. Samozřejmě, realita nebyla tak jednoduchá, jak si představovala. Šroubek neposlouchal, aku šroubovák občas zavrčel trochu divoce, ale Jonki se nevzdávala.

Po chvíli usilovné práce, během které se podlaha dílny stala svědkem několika neúspěšných pokusů a jednoho pádu šroubováku, se dveře dílny znovu otevřely. Vešel tatínek. Jeho první reakce? Lehký šok. Jeho malá dračice uprostřed jeho svatyně, s aku šroubovákem v ruce a kolem ní rozházené nářadí. Ale pak si všiml, na co se Jonki soustředí. Její malé Porsche. A ten odhodlaný výraz v její tváři.

Místo káravého tónu se na tatínkově tváři objevil široký úsměv. "Copak to tady kutíš, Jonki?" zeptal se s pobavením v hlase.

Jonki se na něj s hrdostí otočila a ukázala na viklavé kolečko. "Opravuju auto, tati! Aby zase dobře jezdilo."

Tatínek si k ní čupnul a s úsměvem sledoval její snahu. "To je skvělé, Jonki! Vidím, že jsi opravdová šikulka." Možná by to sice potřebovalo trochu odbornější zásah, ale ta snaha, to nadšení! To se nedalo neocenit.

Společně pak, tatínek už s odborným dohledem a Jonki jako nadšený pomocník, kolečko opravili. A když Jonki znovu vyrazila na svůj dvorek s opraveným Porsche, její radost byla nakažlivá. Tatínek se díval za ní a usmíval se. Jeho malá dračice nejenže objevila kouzlo jeho dílny, ale projevila i nečekanou technickou zručnost (tedy, s malou pomocí). A kdo ví? Možná z ní jednou bude opravdová inženýrka. Nebo alespoň někdo, kdo si umí sám opravit auto. A to se přece počítá!