Jonkiino zakončení náročného dne

Jonki dneska zažila den plný neuvěřitelných událostí, které by se daly tesat do kamene (nebo alespoň do pamětního fotoalba)! Od bublinkové bitvy ve vaně až po akrobatické skoky na posteli a pohádkové chrupání – nuda rozhodně nehrozila!

Večerní koupání se dnes proměnilo v napínavou expedici do neprobádaných vod! Jonki, vyzbrojená nezdolnou odvahou a gumovou kachnou, se vrhla do pěnových vln, které dosahovaly až k jejímu nosu. Cílem bylo dobýt vzdálený břeh vany, který se leskl jako ostrov pokladů.

Nejdřív Jonki opatrně testovala terén, proplouvala mezi obrovskými bublinovými horami, které vytvořila ta nejvoňavější koupelová pěna. S každým plácnutím ruky o hladinu se zvedaly obří gejzíry, připomínající erupce podmořských sopek. Pak přišla na řadu výzva číslo jedna: obrovský mýdlový žralok! Tenhle potvůrka se schovával pod hladinou a chystal se zaútočit na nic netušící kačenku. Ale Jonki, bystrá a pohotová, s úsměvem strhla zátku, a žralok se s hlasitým žbluňk! propadl do kanalizačního potrubí. Vítězství!

Po této hrdinské záchraně se Jonki pustila do důkladné očisty, která s sebou přinesla další vtipné momenty. Pokusila se umýt si vlasy, ale pěna se rozhodla udělat si to po svém – hopsala jí po obličeji, vloudila se do uší a dokonce se pokusila Jonki oplatit mokrý polibek. Když konečně vylezla z vany, vypadala jako malá mořská panna, která právě utekla z bublinkového království. Ale úsměv na její tváři prozrazoval, že tohle dobrodružství si náramně užila.

Jakmile Jonki opustila mokrý element, přesunula se k dalšímu bodu programu: skákání na posteli! To není jen tak obyčejné skákání, to je umění, sport a volání po svobodě! Postel se pod jejími energickými skoky proměnila v gigantickou trampolínu. Jonki se odrážela, jako by měla v patách pružiny, a vznášela se do takových výšek, že měla pocit, že se dotýká stropu.

Každý skok byl doprovázen nadšeným výkřikem a občas i divokou otočkou. Peřiny létaly po celém pokoji jako sněhové vločky v zimní vánici, polštáře se proměnily v létající talíře a plyšové hračky tančily ve vzduchu jako na nějaké šílené párty. Jonki si vyzkoušela různé skokanské styly: tu "žabí skok" s pokrčenýma nohama, tu "letící superhrdina" s rukama dopředu, a dokonce i "neviditelný ninjovský skok" s tichým přistáním (většinou).

Bylo jasné, že kdyby se skákání na posteli stalo olympijskou disciplínou, Jonki by byla horkou favoritkou na zlatou medaili. Ale i ty nejlepší sportovní výkony jednou skončí. Postupně, s klesající energií, se skoky stávaly menšími a Jonki se pomalu, ale jistě, propadala do měkkého objetí peřin.

Když už bylo skákání u konce a Jonki se jen těžko bránila spánku, přišel čas na poslední, ale stejně důležité dobrodružství: pohádku na dobrou noc. Dnes večer jsme si vybrali příběh o dracích. Ale nebylo to o hrozivých a plivajících ohněm dracích! Naopak, tento drak byl známý pro něco mnohem neobvyklejšího – jeho chrápání!

Pokaždé, když drak usnul, jeho chrápání znělo jako koncert rozladěných trubek, do kterých se k tomu ještě přidala stará lokomotiva supící do kopce. V příběhu se mluvilo o tom, jak se draci ze sousedních údolí budili ze spánku, jak se stromy třásly a jak se dokonce i hvězdy na obloze otřásaly smíchy. Jonki se smála tak moc, že se jí třepalo bříško a z očí jí tekly slzy. Představovala si obřího draka s legračním výrazem, který se snaží spát, ale nemůže se zbavit svého hlasitého "chrrch-chrrch-pfff!".

Pohádka o chrápajícím drakovi byla dokonalým zakončením dobrodružného dne. Jonki se s každým smíchem cítila unavenější, ale zároveň plná veselých dojmů. Když jsem dočetl poslední větu, Jonki už spokojeně oddychovala. Bylo jasné, že tahle pohádka ji ukolébala do sladkého spánku, plného snů o létajících dracích s podivuhodnými zvyky a mýdlových ponorkách, které vyhrávaly bitvy v obývákové vaně.

A tak skončil další nezapomenutelný den s Jonki.